Saturniidae - martináčovití
Taxonomický systém:
Říše - živočichové (Animalia); kmen - členovci (Arthropoda); třída - hmyz (Insecta); řád - motýli (Lepidoptera); čeleď - martináčovití (Saturniidae).
Počet druhů:
Celkový počet druhů této čeledi se pohybuje okolo 1 200. V České republice můžeme vidět pět druhů. Zástupci čeledi jsou vesměs velmi nápadní.
Základní znaky:
I když zástupce této čeledi řadíme mezi druhy středně velké až velké, hlava motýla je poměrně malá. Tykadla jsou u samců výrazná, dlouze hřebenitá, zatím co u samic jsou pouze krátce hřebenitá (samci mohou díky tykadlům najít samičky, které vypouštějí feromony, i na vzdálenost několika kilometrů). Oči jsou malé, sosák bývá zakrnělý nebo není vůbec vyvinutý. Tělo je výrazně větší u samic, samci jsou vždy menší. Martináčovití létají zejména v noci, samečci některých druhů jsou aktivní i přes den. Přední i zadní křídla jsou podobná, kresbu křídel doplňují výrazná oka.
Housenky jsou velké a válcovité. Hlava housenky je poměrně malá. Na těle jsou rozmístěny barevné bradavky, které bývají opatřeny chloupky. Housenka si v době kuklení spřádá z hedvábí pevný kokon, ve kterém se následně kuklí. Tvar kokonu bývá oválný, někdy i hruškovitý (předem připravený výletový otvor na užší straně). Kukly jsou zavalité, matně lesklé a jakoby modře ojíněné s výraznými pochvami křídel.
Rozpětí křídel
Největší evropský martináč je Martináč hrušňový (Saturnia pyri) s rozpětím křídel až 150 mm, ale tropické druhy jsou často mnohem větší. Plochou křídel největší noční motýl světa – martináč atlas (Attacus atlas) může měřit i 300 mm.
Výskyt:
Martináči jsou rozšířeni po celém světě a můžeme je nalézt na mnoha různých biotopech. Druhy, které se vyskytují u nás, můžeme spatřit především na jižní Moravě.